Nespí ve své posteli…

Nespí ve své posteli…

Od chvíle, co se naše dcera naučila chodit, řešíme, jak ji udržet přes noc ve své postýlce. Od téže doby totiž spí zásadně s námi, v manželské posteli. Když už se nám podaří dostat ji do její postele (ať už v ní usne – i když to se nám přes všechny snahy podařilo za čtyři roky asi jenom dvakrát, nebo ji tam přeneseme poté, co usnula u nás), stejně v noci po prvním probuzení zamíří do naší ložnice. Problém není v tom, že by její postel byla méně pohodlná. Vybrali jsme postel z masivu s úložným prostorem, kvalitní rošt a zdravotní matraci. Vše, co zaručí naší dceři zdravý vývoj a vydatný spánek.

Zdálo se to snadné. Nechali jsme na zakázku přidělat dětskou zábranu, vybrala jsem roztomilé dětské povlečení. Všechno marně. Původně jsme si mysleli, že důvodem, proč ve své postýlce nespí, může být její umístění – v odlehlém rohu pokoje, daleko ode dveří. Možná se tam dcerka bojí, cítí se odstrčená. Přesunuli jsme postel blíž ke dveřím. Dveře jsme nechávali otevřené, světlo na chodbě rozsvícené. Koupili jsme roztomilou lampičku v podobě berušky s čidlem na pohyb a fosforeskující hvězdičky na zeď. Nepomohlo to. Možná jí je v noci pod dětskou peřinkou zima. Vyměnili jsme ji za velkou peřinu. Nic. Padly i sliby typu: „Když začneš spát ve své postýlce, koupíme ti koloběžku.“ Teď má dcera princeznovské období, tak zkoušíme nebesa nad postel. Moc nevěřím, že to pomůže. Možná jen potřebuje naši blízkost. Některé děti to tak prostě mají. Vlastně bychom měli být rádi, že se s námi cítí dobře a bezpečně. A užívat si, dokud to tak je. Ono ji to prý v pozdějším věku přejde samo. Tak snad to bude dřív, než bude dospělá, aby si ještě stačila užít tu pečlivě vybranou postel s kvalitním roštem a zdravotní matrací, co jsme jí kdysi koupili. I když tu dětskou zábranu už asi potřebovat nebude…

Laminátové plovoucí podlahy | PVC podlahy | Koberce