Vybrat správné místo, vystihnout pravý moment, koupit nejkrásnější prstýnek a dojmout svou lásku bývá pro každého muže náročné. Tato tradice už začíná upadat a mnoho žen, nemusí jít výhradně o feministky, vezmou často iniciativu do vlastních rukou. Jednoduše řečeno, tradice, že jen muž je ten, co si poklekne před svou polovičku s prstýnkem v ruce, už není tak docela pravda.
Pravidlo číslo jedna říká, pokud chce žena požádat svého partnera o ruku, musí si být jistá, že dostane od svého drahého odpověď „ano“. V případě, že muž od tohoto závazku couvá, nebo ještě neprojevil žádné znaky posunout se ve vztahu dál, je třeba nechat zásnuby na něj. V případě, že je jen stydlivý nebo má nějaké zbytečné předsudky, nezbývá nic jiného než, aby přebrala aktivitu žena. Zde je pár ženských zkušeností.
Řekněme si upřímně, většinou je žena ta, která si potrpí na romantiku. Nejběžnější žádosti o ruku tedy bývají na společném pobytu v lázních, na dovolené u moře, či lyžování na horách. V takovém případě by však bylo dobré danou chvíli ozvláštnit i něčím originálnějším, nebo zapojit i nějaký partnerův koníček.
Jsou ženy, které dokážou muže dostat „pod botičku“. Proto prostě vybaví datum svatby a jiné okolnosti ony samy a muži to už jen oznámí. V takovém případě málokterý muž vycouvá a jednoduše mu nezbude nic jiného než říct jen „dobře“.
Mnohdy se stává, že některý z členů jejich rodiny přijde s tématem „svatba“. Možná o tom do té doby partneři ani neuvažovali, nebo se o tom otevřeně nebavili, ale když někdo jiný vyloží karty na stůl, společně o tom začnou uvažovat a zasnoubí se. V mnoha případech je však iniciátorkou žena.
Posun ve vztahu nemusí nastat jen díky otázce „vezmeš si mě?“. Ženy jsou přece rafinované bytosti a tak rády chodí naschvál a „nenápadně“ kolem horké kaše. Věty typu: „Už nastal čas, abychom si založili rodinu. Co kdybychom spolu začali bydlet. Miluji tě a ráda bych Ti to dokázala tak, že přijmu Tvoje příjmení, … „jsou v podstatě nepřímou žádostí o ruku.
Je individuální, jaký symbol lásky při zásnubách partnerka svému drahému daruje. Většinou nejde o prsten, i když to není vyloučeno. Typičtější však bývají řetízky, hodiny či dárkové pero. Stát se však může i to, že sice žena slovně požádá muže o ruku, ale později je právě on ten, kdo jí koupí snubní prsten.